Příspěvky
ZPRÁVA O ČINNOSTI KLUBU SENIORŮ HÁJE VE SLEZSKU V ROCE 2022
Jako tradičně jsme se v úvodu roku 2022 sešli na VÝROČNÍ ČLENSKÉ SCHŮZI v Hotelu pod Hůrkou. Konala se 18. února a zúčastnilo se jí celkem 55 členů a členek klubu, což je asi jedna třetina celkového počtu členů. Jako vždy jednání přišel pozdravit starosta obce Háj ve Slezsku Karel Palovský a předseda klubu Zdeněk Mustar připravil obrazovou prezentaci činnosti.
Hned na to 12. března jsme se opět sešli, tentokrát na TRADIČNÍM SPOLEČENSKÉM VEČÍRKU, kterému trochu okázale říkáme ples seniorů. Konal se opět v sále hotelu. Účast nebyla nijak převratná, protože byla do jisté míry stále ovlivněna probíhající pandemií covidu. Na začátku programu některé naše členky, zároveň členky místního Sokola, předvedly pódiovou skladbu „Zelená je tráva“. Pak už se jen tančilo u živé hudby dua „Franta a Hanka“. Naše pozvání přijali i senioři z Velké Polomi, avšak naši sousedé z Klubu dobré pohody seniorů z místní části Lhota, nám tentokrát dali košem. Týž den nás zastihla i velmi smutná zpráva o úmrtí naší dlouholeté členky a členky Rady klubu paní Aleny Bílovské.
Dne 15. března jsme se zapojili do celokrajské akce „CHODÍME PRO MOZEK“. Ačkoliv to byla předem nepřipravená a neavizovaná akce, z našeho klubu se nás sešlo celkem dvacet. Vystoupali jsme přitom na náš památný kopec Ostrou Hůrku a poté sešli zpět až k restauraci Na Hřišti, kde jsme provedli vyhodnocení. Za tuto aktivitu jsme od Krajské rady seniorů Moravskoslezského kraje obdrželi čestné uznání.
V pátek 25. března jsme se vypravili na naši PRVNÍ VLASTIVĚDNOU VYCHÁZKU, tzv. „NA ROZCHOZENÍ“. Vlakem jsme jeli do stanice Ostrava-Třebovice a odtud pak po svých podél řeky Opavy a rybníka Štěpán do děhylovské loděnice. Tam jsme se zastavili na malé občerstvení a pěšky pokračovali podél řeky dále až do Jilešovic, odkud jsme se domů do Háje opět svezli vlakem. Této další pohybové aktivity se zúčastnilo opět dvacet těch nejaktivnějších členů a členek.
Nezaháleli jsme ani v následujícím měsíci. Hned 8. dubna jsme se sešli u restaurace Na Hřišti, abychom zde sehráli KLUBOVÝ TURNAJ VE HŘE MÖLKKY. Tato finská hra podobná kuželkám je v našem klubu dost oblíbená, o čemž svědčí účast 27 členek a členů.
Medaile mezi muži získali:
- Zdeněk Král
- Vít Samek
- Miroslav Kostera.
Pořadí žen:
- Marie Ovčačíková,
- Jarmila Váňová
- Helena Dumbrovská.
Všichni obdrželi jako ceny špekáčky, ale oproti očekávání zlatí medailisté obdrželi jeden, stříbrní dva a bronzoví tři špekáčky. Byla tudíž legrace a všichni se dobře bavili.
Dne 14. dubna jsme vlakem vyrazili na další VLASTIVĚDNOU VYCHÁZKU. Jeli jsme do Albrechtic u Českého Těšína a odtud opět po svých do Chotěbuzi. V Albrechticích jsme nejdříve na místním hřbitově viděli krásný dřevěný kostel sv. Petra a Pavla a další místní zajímavosti. V Chotěbuzi jsme poobědvali ve vyhlášeném Rybím domě a pak jsme s průvodcem absolvovali prohlídku nově zrekonstruovaného Archeoparku. Zpět jsme jeli přímým vlakem až domů.
Velké úsilí nás pak stálo uspořádání jarního kola celokrajské vědomostní soutěže „SENIOR KVIZ“, i když se na části organizace podílela Krajská rada seniorů MS kraje. Soutěž se uskutečnila v sále Hotelu pod Hůrkou dne 27. dubna. Zúčastnilo se jí na třicet tříčlenných družstev z celého kraje, mezi nimi dvě naše domácí družstva. První čistě ženské ve složení Soňa Kožáková, Jarmila Stašková a Marie Hrazdílová, druhé smíšené ve složení Ivan Schneeweiss, Vít Samek a Ivana Pindurová. Obě skončila v top desítce, za což je třeba jim poděkovat. Poděkovat je zapotřebí též všem organizátorům z našeho klubu. Akci přišel pozdravit i starosta naší obce Karel Palovský, bez jehož osobní pomoci a pomoci obce by nebylo možné akci připravit. Poděkovat musíme i všem dalším sponzorům, počínaje místní firmou VibroBeton, po pivovar Bernard.
První letošní JEDNODENNÍ AUTOBUSOVÝ ZÁJEZD směřoval na Slovensko. Dne 19. května jsme se vypravili do oblasti Kysuc. První zastávka byla ve Staré Bystrici, kde si účastníci mohli prohlédnout známý Slovenský orloj, další pamětihodnosti a zajímavosti města. Poté se přesunuli do nedaleké Vychylovky, kde si s průvodkyní prohlédli Skanzen kysucké dědiny. V rázovité místní krčmě i poobědvali. Jen projížďka úzkokolejnou úvraťovou železnicí nevyšla, jelikož se po zimě opravovala. Další zastávkou bylo poutní místo nedaleko Turzovky nazvané „Živčákova“ s nádherným novým poutním kostelem a mnoha svatými prameny. Autobus byl zaplněn 45 účastníky.
Prakticky týden poté 27. května jsme uspořádali KLUBOVOU SMAŽENICI SE SPORTOVNÍM ODPOLEDNEM. Ne příliš vlídné počasí se podepsalo na účasti i vlastní organizaci soutěží. Nicméně vše proběhlo, jak bylo plánováno. Sportovci se snažili, vajíčka se smažila a všichni se dobře bavili a všem chutnalo.
Žádné z předchozích akcí se nemohl osobně účastnit předseda klubu Zdeněk Mustar, jelikož se v té době zotavoval po lednovém oboustranném zápalu plic ve Schrottových lázních v Lipové Lázních. Dne 5. června jej tam navštívila malá výprava našich členů a členek. Společně se prošli z nedalekého Jeseníka do lázní, ukázal jim lázně a pak zašli i na pivko, protože bylo velmi horko. Tam i zpět jeli vlakem, jen Zdeněk ještě musel zůstat.
Hned 7. června se reprezentanti našeho klubu vydali na tradiční turnaj v pétanque, který pro členské organizace Krajské rady seniorů MS kraje pořádá seniorský klub ze sousední Velké Polomi. Naši borci dosáhli výrazných úspěchů. Libuše Samková s Miladou Moravcovou vyhrály v kategorii dvojice žen, Libuše Kupková a Růžena Večerková braly ve stejné kategorii stříbrnou medaili. Zvítězilo rovněž naše smíšené družstvo Jarmila a Rostislav Staškovi. Sláva jim.
Od přátel jsme se dozvěděli o vyhlášeném PIVOVARU TVARG ve Velké Bystřici u Olomouce, který kromě piva vyrábí i vyhlášené tvargle, což jsou v podstatě známé tvarůžky, jen jinak nazvané. Dne 21. června jsme se tam vydali na další vlastivědnou vycházku. Vlakem jsme jeli do stanice Hlubočky–Mariánské Údolí a odtud za krásného letního počasí pěšky až k onomu pivovaru. Jaké však bylo naše zklamání, když jsme nemohli jít do pivovarské restaurace, abychom si dali nějaké to pivko. Byl tam totiž zájezd jiných seniorů, a ti měli restauraci rezervovánu. Naštěstí je ve Velké Bystřici, co vidět a také se kde občerstvit. Azyl nám poskytla nedaleká Zámecká restaurace. Po obědě jsme se dočkali i piva z Tvargu a mohli si nakoupit i tvargle a výrobky z nich. Poté jsme se autobusem vrátili zpět do Hluboček–Mariánského Údolí, odkud jsme jeli vlakem zpět domů. Tentokrát nás bylo 23.
KRAJSKÉ SPORTOVNÍ HRY SENIORŮ MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE se tentokrát konaly 28. června v nedalekých Kravařích ve Slezsku. Nemohla na nich chybět početná, dvacetičlenná výprava našich sportovců. Zapojili se do všech vypsaných disciplín, avšak bez výrazného zápisu do výsledkové listiny. Na hrách většině účastníků vůbec nejde o medaile, ale více hodnotí přátelskou atmosféru, setkávání s přáteli. Nic tedy nevadí, že jsme vyšli naprázdno, ačkoliv jsme jednotlivé disciplíny pilně trénovali. Jedna medaile nám byla přeci jenom předána, a to Rosťovi Staškovi stříbrná, ještě z her o dva roky dříve z Bílovce. Tam totiž jeden účastník trochu podváděl a následně se měnilo pořadí. Hry byly do značné míry narušeny počáteční nepřízni počasí, ale závěr již byl bez deště.
V srpnu 19. následovala další vlastivědná vycházka DO ÚDOLÍ SETINY. Ačkoliv údolí není příliš vzdáleno od Háje ve Slezsku, většina účastníků vycházky tam nikdy nebyla. Sešlo se nás opět 20. Vlakem a autobusem jsme jeli do Bílovce-Výškovic a odtud pak pěšky krásným zmíněným údolím, dále kolem Panského mlýna až do Kyjovic, kde jsme hodlali nastoupit na autobus zpět. Bylo až příliš krásné slunečné počasí a my měli žízeň a hostinec U Vašiců měl otevírat až v 15:00 hodin, tedy dlouho po našem příchodu. Jaké však bylo naše překvapení, když mladý hospodský otevřel téměř tři hodiny předem a zval nás na pivo, tvarůžky a polévku. Nemohli jsme odmítnout. Nakonec nás většina šla pěšky až do Kyjovic–Zátiší a teprve odtud jela domů, nicméně Kupkovi a Samkovi šli pěšky až do Háje.
Další jednodenní autobusový zájezd směřoval 20. září do Bystřice pod Hostýnem. Zde jsme nejdříve absolvovali exkurzi ve světoznámé továrně na ohýbaný nábytek TON. Viděli jsme jeho výrobu od počátku, až do závěrečné expedice hotových výrobků a byli jsme překvapení, jaký obrovský díl ruční práce výroba představuje. Nemohli jsme se tudíž divit vysokým cenám výrobků vystavených v podnikové prodejně ve vile Thonet. Ačkoliv začalo pršet, většinu z účastníků zájezdu to neodradilo od návštěvy známého poutního místa na Hostýně. Prohlédli si tam baziliku Nanebevzetí Panny Marie a poté v místní cukrárně popili kávičku a zakoupili hostýnské oplatky. Všem 47 účastníkům se i přes nepřízeň počasí zájezd líbil.
V rámci další vlastivědné vycházky jsme navštívili známou technickou památku v Ostravě–Michálkovicích, DŮL MICHAL. Stalo se tak 27. září. S úžasným průvodcem jsme si prohlédli prakticky celou cestu horníka do práce a také další zázemí dolu. Po obědě ve stylové restauraci „Cingr“ jsme se vydali na Permoníkovu naučnou stezku v okolí dolu. Většina účastníků poprvé viděla, že i v průmyslové Ostravě mohou být krásná přírodní zákoutí a místa. Jenže nás opět podrazilo počasí, které přineslo silný déšť. Stezku jsme tudíž neprošli celou, ale rychle upalovali na trolejbus a zpět na vlak do Háje. Bylo nás tentokrát toliko dvanáct.
Několik zástupců našeho klubu, kteří o to projevili zájem, se zúčastnilo 1. října krajské oslavy Mezinárodního dne seniorů, která se konala v Bruntále. V rámci oslav si nejdříve prohlédli místní zámek a po obědě shlédli program v místním kulturním středisku. S ohledem na nedostatek finančních prostředků jsme pak zrušili naše klubové oslavy, ale i tak bylo společných a společenských akcí dost.
Ve výčtu úspěchů našich sportovních reprezentantů nelze zapomenout na dva velmi úspěšné stolní tenisty, Marii Duží a Josefa Večerka. Náš klub reprezentovali na krajském turnaji konaném v Brušperku 5. října. Zatímco první jmenovaná turnaj suverénně vyhrála, Pepík Večerek skončil na krásném druhém místě. I jim patří dík za vzornou reprezentaci. \
Podzimní kolo vědomostní soutěže SENIOR KVÍZ se konalo 18. října v nedalekých Ludgeřovicích. Náš klub zde zastupovalo jedno povolené družstvo ve složení Josef Večerek, Marie Hrazdílová a Soňa Kožáková. Ačkoli po první polovině soutěže byli na druhém místě, nakonec skončili na krásném sedmém místě z celkových dvaadvaceti družstev.
Protože naši oblíbenou hernu bowlingu z důvodu vysokých cen energií zavřeli, museli jsme zrušit podzimní turnaj v bowlingu O NEJLEPŠÍHO SENIORSKÉHO HRÁČE/HRÁČKU. Avšak nelenili jsme, pouze jsme přešli na jiný sport, a to kuželky. Dne 20. října jsme tudíž uspořádali historicky první klubový kuželkářský turnaj. Hráli jsme v herně na Kolofíkově nábřeží v Opavě a sešlo se nás téměř třicet. Mohli jsme tak obsadit všechny tři dráhy. Zprvu nám to moc nešlo, ale s rostoucím počtem hodů se výsledky dostavily. Nejlepšími hráčkami byla první Eva Malohlavová, druhá Marie Ovčačíková a třetí Líba Samková. Nejlepším hráčem byl Karel Malohlava, před druhým Janem Slívou a třetím Karlem Kupkou. Měli jsme ještě naplánovaný Vánoční turnaj 22. prosince, jelikož však toho dne měl pohřeb Petr Tichý, náš dlouholetý aktivní člen klubu, který nečekaně zemřel 17. prosince, turnaj jsme zrušili.
Ještě předtím 23. října osmičlenná skupinka našich členů a členek navštívila KRNOVSKOU SYNAGOGU, kde se zúčastnila její komentované prohlídky s ochutnávkou košer nápojů a jídel. Bylo to velmi zajímavé a poučné. Tam i zpět se jelo vlakem z Háje do stanice Krnov–Cvilín.
A byl tady poslední měsíc roku 2022. I ten byl naplněn akcemi klubu seniorů. První z nich se konala hned 2. prosince, a bylo to tradiční PŘEDVÁNOČNÍ MIKULÁŠSKÉ ODPOLEDNE. U harmoniky a malého občerstvení se nás sešlo něco přes padesát. Pozdravit nás přišel i starosta obce Karel Palovský a nakonec dorazili i Mikuláš s čertem. Všichni se dobře bavili.
Hned na to 3. prosince vyrazilo osmnáct našich členů a členek vlakem na tradiční VLAKOVÝ ZÁJEZD NA ADVENTNÍ TRHY. Po roční covidové přestávce volba padla na Brno, kde se vánoční trhy odehrávají hned na několika náměstích, avšak všechny v centru města, takže si je mohli prohlédnout všechny a ochutnat tradiční punč, svařák, či jiné dobroty a mlsky.
Mnozí naši členové a členky se pak zapojili i do celostátní akce ČESKO ZPÍVÁ KOLEDY, která se konala ve středu 7. prosince. Zpívalo se v podvečer u hájeckého vánočního stromu u Hotelu Pod hůrkou. A protože byla veliká zima, po zpívání si všichni zašli do hotelu na svařené víno, či grog. Krásná akce, zvláště, když zpívá téměř padesátičlenný sbor, jako u nás v Háji.
Poslední letošní klubovou akcí byl již třetí ročník ZIMNÍ OPÉKAČKY. Sešli jsme se u restaurace Na Hřišti, kde jsme rozdělali malý ohýnek, na němž si každý mohl opéci, co si sám donesl. Stalo se tak 9. prosince, a přestože nebylo zrovna nejvlídnější počasí, spíše naopak, sešla se nás opět tradiční dvacítka. Co zbývalo, než se ohřát v restauraci svařeným vínem nebo čajem.
Přestože počátek roku byl do jisté míry ještě ovlivněn pandemií covidu, lze činnost našeho Klubu seniorů Háje ve Slezsku považovat za pestrou. Mohlo tomu tak být jen díky dobré práci Rady klubu, ale i dalších pomocníků, zejména však díky podpoře obce Háje ve Slezsku. Činnost přinesla mnoho veselých chvil, ale život i chvíle smutné. To, když naše řady navždy opustili někteří členové a členky. Na druhou stranu zase přišli noví členové a členky. Můžeme se tedy i v následujícím roce, pokud nám zdraví dovolí, opět pustit do díla.
Možná poslední
16. 11. 2021
16. 11. 2021
Patrně poslední byla vlastivědná vycházka Klubu seniorů Háje ve Slezsku v úterý 16. listopadu. Našim cílem byly tentokrát geologické a přírodní zajímavosti v okolí Nového Jičína. Z Háje ve Sl. jsme odjeli vlakem do Opavy, kde jsme přestoupili na autobus do Nového Jičína. Tam jsme opět přestoupili na krásný červený elektro bus městské dopravy, který nás zavezl do místa startu vycházky. Byla jím místní části Nového Jičína nazvané Kojetín. Nepleťte se není to Kojetín na trati do Brna. Vycházíme něco málo před desátou hodinou. Sluníčko urputně bojuje s mlhou, aby ji rozpustilo a mohlo se ukázat v plné kráse, ale moc mu to nešlo.
Kousek za Kojetínem ve směru na Stráník, přicházíme k první geologické zajímavosti, přírodní památce Pikritovým mandlovcům. Jedná se o vulkanické výlevy pikritové lávy. Mandlovce se jim říká podle malých kousků minerálu, které vyplnily bubliny v kdysi žhavé lávě. Koukneme se a pokračujeme dál. Asi po dvou kilometrech přicházíme k další přírodní zajímavosti, pikritovému lomu. Těžily se v něm vyvřelé horniny, olivnický tešínit a pikrit. Dno lomu je nyní zatopeno vodou.
Co by kamenem dohodil a jsme v obci Stráník, kde se nachází další přírodní zajímavost na naší trase, Polštářové lávy ve Straníku. Jedná se o výchoz vulkanické horniny zvané těšínit. Kameny mají polštářovitý tvar a odtud byl odvozen název Polštářová láva. Nalezneme zde i krásnou kapličku Panny Marie. Místo je hezky upraveno. Protože jsme ve Straníku správně neodbočili, dojdeme brzy do cíle naší vycházky do Hodslavic, aniž vidíme hlavní přírodní zajímavost, prameny Zrzávky. Aniž tedy věnuje pozornost památkám Hodslavic, rychle je přejdeme.
Po asi 2 km rychlé chůze kolem frekventované silnice směr Valašské Meziříčí, přicházíme k pramenům. Čím jsou tak přitažlivé? Jedná se o zajímavý přírodní jev, a to tím, že jen kousek od sebe vyvěrají dva prameny, a přitom každý má jiné chemické složení. Z jednoho vytéká voda obsahující síran železitý rezavé barvy. Odtud též název celého potoka Zrzvávka. Z druhé už po čichu poznáte, že z pramene vytéká „Smradlavka“, která obsahuje sirovodík. Příčinou odlišného chemického složení vody jsou rozdílné horniny, kterými vody procházejí pod povrchem. Okolí pramenů je upraveno a je tam i sezónní občerstvení, které však bylo zavřené.
Vracíme se tedy do Hodslavic, abychom si prohlédli rodný
dům historika a „Otce národa“ Františka Palackého, dřevěný kostelík sv. Ondřeje,
jakož i mohutný kostel Božího srdce páně. Je dávno po turistické sezóně,
vše je tudíž zavřeno, koukáme tedy jen zvenčí. Nezbývá pak, jen počkat na odjezd
autobusu v místní restauraci „Na Fojtství“ u horké polévky,
studeného piva a sladké kávičky. Domů se vracíme autobusem opět
přes Nový Jičín a Opavu. Odtud pak již vlakem do Háje ve Slezsku.
Přestože nebylo zrovna slunečno, nepršelo a nebyla velká zima, takže všech
14 účastníků bylo s vycházkou spokojeno.
Všechny fotky z vycházky můžete opět vidět na:
https://senhaj.rajce.idnes.cz
Zdeněk Mustar
Předseda Klubu seniorů Háje ve Slezsku
Výsledky 3. ročníku turnaje v bowlingu
„O nejlepšího seniorského hráče/hráčku Háje ve Slezsku“
14. října 2021 restaurace Zuzana Ostrava–Poruba
Muži
| 1. | Miroslav Kostera | 202 |
| 2. | Evžen Bystroň | 201 |
| 3. | Jan Slíva | 186 |
| 4. | Petr Tichý | 152 |
| 5. | Vít Samek | 150 |
| 6. | Bohuslav Ovčačík | 138 |
| 7. | Oldřich Klimeš | 133 |
| 8. | Jiří Ostárek | 128 |
| 9. | Zdeněk Mustar | 117 |
Ženy
| 1. | Jarmila Stašková | 148 |
| 2. | Růžena Večerková | 139 |
| 3. | Marcela Kuvíková | 136 |
| 4. | Naděžda Samková | 111 |
| 5. | Karla Kosterová | 100 |
| 6. | Jarmila Vojkovičová | 100 |
| 7. | Jiřina Slívová | 79 |
| 8. | Libuše Samková | 77 |
| 9. | Marie Ovčačíková | 75 |
Top deset bez rozdílu pohlaví a věku
| 1. | Miroslav Kostera | 202 |
| 2. | Evžen Bystroň | 201 |
| 3. | Jan Slíva | 186 |
| 4. | Petr Tichý | 152 |
| 5. | Vít Samek | 150 |
| 6. | Jarmila Stašková | 148 |
| 7. | Růžena Večerková | 139 |
| 8. | Bohuslav Ovčačík | 138 |
| 9. | Marcela Kuvíková | 136 |
| 10. | Oldřich Klimeš | 133 |
Znovu do světa
7. 9. 2021
7. 9. 2021
Název článku je trochu zavádějící, Klub seniorů Háje ve Slezsku se nevydal do světa, ale vyrazil na další jednodenní poznávací zájezd po naší vlasti. Stalo se tak 7. září a vyjeli jsme si do Hodonína a do známé vinařské obce Čejkovice na Jižní Moravě. V Hodoníně jsme nejdříve navštívili Muzeum naftového dobývání a geologie. O našich průvodců jsme se dověděli mnoho zajímavého o dobývání ropy, o tom, jak je tato nezbytná surovina pod zemí uložena a co všechno se z ní dá vyrobit. Pravda, jeden z průvodců byl poněkud svérázný. Patrně byl spíše zvyklý na návštěvníky mladších ročníků. Neustále nás zkoušel různými otázkami a dokonce nás okřikoval, když jsme napovídali „zkoušenému“. To se některým z nás moc nelíbilo, ačkoliv výklad byl jinak velmi zajímavý a poučný. V Hodoníně, Masarykově to městě, jsme stačili ještě poobědvat a někteří si dokonce prohlédnout historickou část města. Vyfotit si sochu našeho prvního prezidenta bylo nezbytností.
Pak už jsme se přesunuli do nedalekých Čejkovic, kde jsme měli domluvenou prohlídku Templářských vinných sklepů s degustací vína. Času nebylo nazbyt, proto jsme si známý Domeček T.G. Masaryka v této obci prohlédli jen zdáli. Stejně tak místní zámek, který dnes slouží jako hotel. P řesně ve 14:30 hodin jsme byli vpuštěni do „předsíně“ sklepa, kde jsme místní průvodkyní byli seznámeni s dlouhou a mnohdy trnitou historií sklepů. Obdivovali jsme na stěnách pověšené symboly templářů, a hlavně, obří skleněnou láhev na víno o obsahu 250 litrů. Sestupujeme poté do samotného sklepa. Nejdříve si prohlédneme celý sklepní prostor s řadou překrásně vyřezávaných historických sudů a archiv místních vín. Následuje degustace vzorků vín, na kterou se všichni hlavně těšíme. Tváříme se důležitě, kroutíme skleničkami, čicháme, koukáme proti světlu a ochutnáváme, jako bychom byli kdovíjakými znalci vín. Nicméně, vína byla skvělá a až na výjimky všem chutnala. Většinu z nich jsme si po prohlídce mohli koupit opět na povrchu v podnikové prodejně. Neváhali jsme a udělali si zásoby na dlouhé zimní večery. Tedy, pokud do té doby vydržíme a nevypijeme je dříve. Říká se, že: „Červené víno je mlékem starců“, tož proč si toho zkapalněného slunce s mírou neužít?
Pak již autobusem firmy DEPO-BUS s.r.o. z Čavisova míříme
k domovu. Je to náš „dvorní“ dopravce a s jeho službami jsme velmi spokojeni.
Mají krásné autobusy a hlavně pohodové a spolehlivé řidiče. Autobus sice tentokrát
nebyl zcela zaplněn, ale myslím, že těch 41 našich členů a členek mohlo být spokojeno.
Jako vždy se můžete kouknout na fotografie z tohoto výletu na stránkách internetu:
https://senhaj.rajce.idnes.cz/ZAJEZD_HODONIN_A_CEJKOVICE_7._ZARI_2021/
Zdeněk Mustar
Předseda Klubu seniorů Háje ve Slezsku
Opět jsme soutěžili
2. 9. 2021
2. 9. 2021
Rok se s rokem sešel a Krajská rada seniorů Moravskoslezského kraje znovu
uspořádala KRAJSKÉ SPORTOVNÍ HRY SENIORŮ. Tentokrát se konaly v městě
Emila Zátopka v Kopřivnici 2. září 2021. Ani na těchto hrách
nechyběla družstva Klubu seniorů Háje ve Slezsku.
Soutěžila čtyřčlenná družstva a náš klub postavil hned čtyři. Her se tedy
zúčastnilo celkem šestnáct našich reprezentantů. Sportovalo se v hale a
na hřišti Základní školy Emila Zátopka. V úvodu promluvil předseda
krajské rady Ing. Pavel Gluc. Všem popřál mnoho úspěchů v soutěžích,
hlavně bez zranění. Poté soutěžící pozdravili i další hosté a mohlo se začít.
Naše družstva začínala florbalem, což byla střelba florbalovou holí a míčkem
do 5 m vzdálené malé branky. A dařilo se. Soutěže byly dobře
zorganizovány, a tak vše „odsýpalo“.
Po florbalu následoval boloball, golf, šipky a už jsme mířili na hřiště,
kde jsme se trefovali do vymezeného terče tenisovými míčky.
Zaběhali jsme si pak s tenisovou raketou, na níž byl položen míček,
který nesměl padnout na zem. Nechyběly hody do basketbalového koše,
a nakonec ani pétanque. Naše družstva vše absolvovala velmi rychle, a tak jsme po sečtení bodů
mohli jako první odevzdat bodové lístky. Do odpoledního vyhodnocení a
do oběda bylo ještě dost času, zašli jsme si proto na kávičku a poté i na pivko.
Vyhodnocení začalo po patnácté hodině na hřišti školy.
Než vás seznámím s našimi výsledky, musím předeslat, že při rovnosti bodů
rozhodoval věk, takže i když jsme v některé disciplíně dosáhli stejných
výsledků, jako zlatí medailisté, byli jsme, holt, mladší.
Žádných medaile se nám tudíž tentokrát nedostalo. Hlavní však byla soutěž družstev
a tam jsme se neztratili. Naše „B“ družstvo ve složení:
Věra Kupková, Libuše Kupková, Jarmila Váňová a Růžena Večerková
se umístilo v top desítce na devátém místě a naše družstvo „C“ ve složení:
Vít Samek, Naděžda Samková, Libuše Samková a Zdeněk Mustar
skončilo na krásném 12. místě.
Jedno významné ocenění však naše bylo. Nejstarší účastníci her byla paní Libuše Samková
z našeho klubu. Mladší senioři by si z ním mohli vzít příklad a příště se rovněž přidat.
Nicméně, všem našim reprezentantům patří dík za to, že se nebáli jít do toho
a reprezentovat nejen náš klub seniorů, ale také naši obec Háj ve Slezsku.
Jako vždy, foto z her najdete na:
https://senhaj.rajce.idnes.cz
Zdeněk Mustar
Předseda Klubu seniorů Háje ve Slezsku
Návštěva muzea vidlí
18. 8. 2021
18. 8. 2021
Když jsme před časem vyvěsili plakátky s pozváním na další vlastivědnou vycházku Klubu seniorů Háje ve Slezsku, všichni se ptali: „Opravdu existuje muzeum vidlí? Kde to muzeum je?"
Ano MUZEUM VIDLÍ skutečně existuje a nachází se v obci Lichnov na Bruntálsku, asi 12 km za městem Krnov. Opět silná sestava jednadvaceti hájeckých seniorů se tam vypravila ve středu 18. srpna 2021. Vlakem jsme jeli do stanice Milotice nad Opavou. Odtud jsme měli vyrazit po svých, po zelené turistické značce, směr Lichnov.
Rozcestník jsme našli hned, avšak k začátku trasy jsme se museli proklestit kopřivami, přeskočit příkop plný vody a vyšplhat asi 10 m do prudkého svahu. Opravdu impozantní začátek. Zvládli jej téměř všichni, až na pár výjimek, hledajících snadnější výstup opodál.
Cesta poté pomalu stoupala lesem. Kochali jsme se krásnými výhledy na hřebeny Jeseníků a do okolní krajiny, jelikož les byl po kůrovcové kalamitě řídký a umožňoval výhledy. Vrcholem bylo rozcestí Havranov pod Holubím vrchem. Odtud již lesní cesta pozvolna klesala až do obce Lichnov. Na jeho okraji jsme mohli vidět bývalý větrný mlýn z roku 1736 (bez lopat), který dnes slouží k bydlení.
Zakrátko jsme došli k Muzeu vidlí, kde jsme s jeho majitelem panem Honzou Gemelem, měli domluvenou prohlídku. Byli jsme vřele přivítáni. Poté jsme si, za jeho výkladu, mohli prohlédnout všechny exponáty. Jeho výklad byl nejen poutavý a zajímavý, ale rovněž humorný a mnohdy dokonce i poučný. O vidlích jsme se toho dověděli opravdu hodně.
Nakonec byl na zahradu vypuštěn Kraken, což byl samec lamy. Mohli jsme si rovněž vyzkoušet jednu z disciplín vidlácké olympiády, hod vidlemi do pevného, slaměného terče. Ani se nám nechtělo odcházet, ale byla čas jít na autobus.
Cestou na zastávku jsme se ještě zastavili u pramene Lichnovské minerálky. Je opravdu výtečná, proto nám ani nevadilo, že místní restaurace otevírala až po našem odjezdu. Po přestupu z autobusu na vlak v Krnově a poté v Opavě, dorazili jsme v šestnáct hodin zpět do Háje.
Bylo ideální turistické počasí, polojasno, teplota tak akorát. Všem účastníků se vycházka moc líbila. Obrázky, jako vždy najdete na našem účtu na „Foto Rajče“.
Zdeněk Mustar
Kostel Guty
3. 8. 2021
3. 8. 2021
Znovu nebývalé množství se nás sešlo v úterý 3. srpna 2021 na nádraží v Háji ve Slezsku. Celkem 23 členů a členek našeho klubu seniorů a 3 jejich vnoučata, vyrazilo na další vlastivědnou vycházku. Jejím cílem byla prohlídka repliky dřevěného kostela Božího Těla v Gutech, který byl v roce 2017 úmyslně zapálen žháři. Kostel byl znovu postaven a v červnu letošního roku byl předán věřícím.
Z Háje ve Slezsku jsme jeli vlakem, po přestupu ve Svinově a Frýdku Místku, do stanice Střítež. Tam jsme si chtěli zakoupit nějaké to pivo v malém místním pivovaru Radas, avšak pivovar byl uzavřen. Vydali jsme se tedy po modré turistické značce směr kostel. Nejdříve jsme došli do obce Smilovice, a jelikož byl čas oběda, zastavili jsme se v restauraci, v místním Sport centru. Výborně a poměrně levně jsme tam někteří poobědvali, jiným stačila kávička, či pivo. Zhruba po hodině jsme pokračovali dále, až do Gutu, což je dnes již jedna z místních částí města Třince. Zakrátko, uprostřed zeleně, otevřel se nám pohled na krásnou dřevěnou stavbu kostela. Jistě se pak podíváte na fotografie, které jsou opět na internetu na Rajčeti. Stačí, když kliknete na odkaz v pravé části našich stránek na „Foto Rajče“.
Za krásného počasí, kochaje se nádhernou okolní krajinou s majestátným Javorovým na obzoru, došli jsme na zastávku autobusu Guty, konečná. Jelikož do příjezdu autobusu, který nás měl odvést do Třince, zbývalo ještě dost času, zašli jsme do nedaleké restaurace „Gutská bašta“. Dali jsme si pivko, někteří polévku, jiní kávu, děti malinovku. Poté jsme se vrátili na zastávku odkud jsme odjeli autobusem do Třince, na autobusové nádraží. Opět pěšky jsme spěchali na nedaleké vlakové nádraží. Překvapilo nás, že nádraží v Třinci bylo zcela liduprázdné, neprodávali tam ani jízdenky. Byli jsme jediní cestující, kteří v té době nádražím prošli. Měli jsme vyhlédnutý spěšný spoj, který jel z Třince až do Háje ve Slezsku s konečnou v Opavě. Jel takřka na čas. Něco po sedmnácté hodině jsme byli zpět. Další povedená vycházka.
Zdeněk Mustar
Opékačka
22. 7. 2021
22. 7. 2021
Téměř padesátka členů a členek našeho Klubu seniorů Háje ve Slezsku přišla ve čtvrtek 22. července 2021 k restauraci Na Hřišti v naší obci. V takovém hojeném počtu se zde sešli proto, aby si za krásného letního odpoledne nejdříve zahráli v našem klubu velmi oblíbenou hru mölkky. Do samotného miniturnaje v této hře se aktivně zapojilo 30 dvojic. Byly to manželské páry nebo dvojice náhodně sestavené. Ačkoliv hra vypadá na první pohled jednoduše, zase tak jednoduchá není. Na pomyslné stupně vítězů se tak mohli postavit jen ti nejlepší:
- Miroslav a Karla Kosterovi
- Bohuslav a Marie Ovčačíkovi
- Ivan Schneeweiss a Petr Tichý
Po skončení turnaje došlo na samotnou „opékačku“. Na ohýnku sestaveném z doneseného dříví si každý, kdo chtěl, mohl opéci nějaký ten buřt. A ti, kteří opékat nechtěli, mohli jen poklábosit u orosené sklenky pivka nebo jiného občerstvení z restaurace. Jako vždy se můžete podívat na fotografie odkazující na náš účet na Rajčeti.
Zdeněk Mustar
Po bylinkách do dolu
14. a 15. 7. 2021
14. a 15. 7. 2021
Tak jsme si ve středu 14. července vyslechli zajímavou přednášku bylinkáře Steinbauera. Konala se v naší klubovně v nově rekonstruované Dohnálkově vile. Dověděli jsme se mnoho zajímavého o bylinkách a mohli jsme si zakoupit i nějaké výrobky z produkce pana bylinkáře. Na dračku šlo zejména Babiččino mazání na záda a klouby a rakytníkový olej.
Někteří si patrně dobře namazali svá kolena, protože hned druhý den ráno 15. července jsme vyrazili na další vlastivědnou vycházku do FLASCHAROVA DOLU u Oder. Jeli jsme nejdříve vlakem do Opavy, odtud pak autobusem do Fulneku, a nakonec do Oder. Z autobusového stanoviště jsme se vydali směrem k dolu.
Zakrátko se rovný městský chodník změnil v úzkou silničku, která začala prudce stoupat. Zhruba 2 km stoupání bylo opravdu „výživné“. Všichni jsme jej však zdárně zdolali a mohli se pokochat pohledy na město Odry a Emauzský rybník z vyhlídky u památníku Fridricha Ludwika Jahna, zakladatele německé tělovýchovy.
Tam jsme se již napojili na naučný chodník směřující k dolu. Stoupal sice stále, avšak kopec již nebyl tak prudký. Zhruba po hodině a půl jsme dorazili k dolu. Po krátkém odpočinku a svačince jsme všichni vyfasovali přilby a vydali se asi 150 m níže, kde byl vchod do samotného Flascharova dolu.
Sympatická mladá průvodkyně nám osvětlila vše o historii dolu a o způsobu těžby břidlice v něm. Nakonec jsme se ocitli u žebříků, kterými jsme měli vystoupat do horního patra dolu. Nebylo to nic lehkého a také nic čistého. Zkrátka adrenalin. Lezli jsme tzv. na prasáka, což znamenalo, že jsme se drželi špinavých kovových příček žebříků, a tudíž naše ruce byly nahoře značně znečištěny. Jen dva z nás odmítli lézt po žebřících, proto byli druhým průvodcem vyvedeni z dolu ven jinou cestou. U samotného východu nás ještě čekala sada dobře vychlazených plechovek piva a nealka nápojů, které jsme si mohli vzít, a samozřejmě, v pokladně zaplatit. Vše bylo vychlazeno lépe než ze známého sedmého schodu.
Cestou zpět do Oder jsme si ještě prohlédli geologickou expozici Nízkého Jeseníku. Po občerstvení v restauraci Dělnického domu jsme se vrátili zpět na autobusové nádraží, odkud jsme odjeli zpět domů. Byla to výprava plná zážitků z Flascharova dolu i okolní krajiny a všech deset účastníků našeho Klubu seniorů Háje ve Slezsku bylo náramně spokojeno. Fotografie si, jako vždy, můžete prohlédnout na Rajčeti.
Zdeněk Mustar
„Sláva nazdar výletu…“
8. 7. 2021
8. 7. 2021
Tuto známou dětskou písničku jsme si mohli zazpívat po našem letošním prvním zájezdu, nazvaném „Krásy Moravského krasu“, který se uskutečnil 8. července 2021. Ráno, před příjezdem autobusu nám však moc do zpěvu nebylo. Po předchozích horkých letních dnech jsme totiž byli smáčení ranním deštěm. Neměl však dlouhého trvání. Po příjezdu k našemu prvnímu cíli, Domu přírody Moravského krasu v Punkevním údolí, již opět svítilo letní sluníčko.
V tomto návštěvnickém centru nedaleko Blanska jsme měli od desáté hodiny rezervovanou komentovanou prohlídku expozic. Dům přírody Moravského krasu je moderní návštěvnické středisko, které se nachází v samém srdci Moravského krasu u Skalního mlýna – východiska pro návštěvu Punkevních jeskyní a světoznámé propasti Macocha. Byli jsme rozděleni do dvou skupin, jelikož nás bylo celkem 42. V poutavém výkladu nám místní průvodci objasnili, jak vznikl Moravský kras, jaká je zde fauna a flora, jak se na krajině odrazila činnost lidí. Nakonec jsme shlédli poutavý 3D film o čtyřech ročních obdobích v krasu a krasové krajině.
Následoval oběd v restauraci hotelu Skalní mlýn a kávička po obědě. Poté jsme se přesunuli k našemu druhému cíli, jeskyni Výpustek v Křtinském údolí. Výpustek není obyčejná jeskyně s krápníky, jak bychom mohli v Moravském krasu očekávat. V průběhu 20. století prošla složitými a mnohdy neradostnými proměnami. Jak nás seznámila místní skvělá průvodkyně pí. Vojáčková, nejprve byly v jeskyni těženy fosfátové hlíny, později byla využita jako skladiště munice prvorepublikové armády. Za 2. světové války tam byla německá zbrojní továrna a v letech 1961 až 2001 bylo v podzemí zřízeno jedno z velitelských stanovišť naší armády.
Prohlídka začínala ve vstupní hale bývalých kasáren, kde jsme se seznámili s pestrou historií tohoto místa. Pokračovali jsme do podzemního krytu, vestavěného do části jeskyně. Postupně jsme procházeli lůžkovou částí, sálem logistiky, velitelským stanovištěm, odbornými pracovišti a technologickým zázemím. Teprve pak jsme vstoupili do samotných původních jeskynních prostor. Zde už se někteří klepali zimou, jelikož „bylo vytopeno“ jen na 8 oC!
Původní krápníková výzdoba v hlavních chodbách jeskyně sice byla zničena. Uchváceni jsme však byli obrovskými prostorami jeskyně. Některé jeskynní sály mohou pojmout až 1000 diváků a využívají se ke koncertům a dalším kulturním akcím. Prostory jeskyně jsou opravdu dechberoucí a většina účastníků zájezdu byla ohromena. Bylo to něco jiné než klasické stalaktity, stalagmity nebo stalagnáty. Přesto jsme nakonec byli rádi, že jsme z jeskyně venku, protože po 70 minutách pobytu ve velmi studených prostorách jeskyně, byli jsme značně prochladlí. Teplota venku dosahující, pro změnu, vysokých letních hodnot, nás však zakrátko znovu ohřála na provozní teplotu.
Mohli jsme tudíž pokračovat do nedalekého městyse Křtiny. Navštívili jsme tam známý poutní kostel Jména Panny Marie. Byl postaven v létech 1718-44 známým barokním stavitelem J. B. Santinim. Odborníky je považován za nejkrásnější barokní stavbu v naší republice. A my jsme jim museli při prohlídce interiéru i exteriéru dát za pravdu. Ke kostelu přiléhá zámek z roku 1750, který však slouží jako ubytovací zařízení. Po prohlídce kostela jsme už odjížděli zpět k domovu. Podle vyjádření přímých účastníků, byl to další vydařený a zajímavý výlet. Pokud se chcete kouknou na fotky, jako vždy je najdete na: Rajče
Z. Mustar
Jak se plní Dlouhé stráně
24. 6. 2021
24. 6. 2021
Ani noční bouře, které následovaly jedna za druhou v noci ze čtvrtku 24. na pátek 25. června, neodradily naše členky a členy od veliké účasti na další vlastivědné vycházce, právě v pátek 25. června 2021. Našim cílem byla horní nádrž přečerpávací vodní elektrárny DLOUHÉ STRÁNĚ v Jeseníkách. Z Háje ve Slezsku jsme museli vyjíždět brzy ráno, již před šestou. Do Koutů nad Desnou, odkud jsme hodlali vyrazit na pěší turu k nádrži, jsme totiž jeli vlakem. Nejdříve do Svinova, pak rychlíkem do Olomouce, a nakonec do Koutů n. D. Cesta byly plynulá, bez většího zpoždění. Rovněž počasí se umoudřilo, svítilo sluníčko a bylo příjemně teplo.
Jakmile jsme dojeli do Koutů nad Desnou, spěchali jsme do centra obce ke SKI areálu, odkud nás šesti sedadlová lanovka vyvezla na Medvědí horu. Odtud jsme již museli po svých. Po červené turistické značce, po cestách plných kamenů a kořenů stromů, šplhali jsme stále výš a výš. Zhruba za dvě hodinky jsme dorazili k horní nádrži Dlouhé stráně ve výšce 1353 m.n.m. Dosti nás zklamalo, že v nádrži je málo vody. Jak to asi plní? Aniž jsme se toho dopídili, dali jsme se raději do svačiny. Rozhlíželi jsme se přitom po okolních kopcích a zejména hlavním hřebeni Jeseníků. Začala se nad nimi totiž kupit těžká mračna. Ještě jsme v klidu dojedli a pak to přišlo. Z těžkého mraku, který přiletěl od Petrových kamenů, se na nás spustily proudy vody. Déšť byl opravdu hustý a studený. Tak tak, jsme stačili navléct pláštěnky. Z betonových břehů se do nádrže valila voda. „Tož tak tedy se nádrž napouští“, řekli jsme si.
Déšť bylo opravdu „výživný“ a mnohé zmáčel až na kost. Postupně však ustával až nakonec, asi za půl hodiny, ustal docela. Opět se ukázalo sluníčko. Dokonce jsme zahlédli majestátný Praděd. Při sestupu zpět k horní stanici lanovky jsme téměř uschli. Patrně proto, abychom si však návštěvu Jeseníků pamatovali, Praděd na nás seslal další hustou přeháňku. Byla krátká, avšak opět vydatná. Na zpáteční cestu lanovkou jsme tedy nastupovali opět mokří. Dole v Koutech však bylo krásně a teplo, mohli jsme se tudíž usušit. Ti lépe připraveni se pak snadno mohli převléci do suchého. Zbylo i trochu času na kávičku, pivko nebo polévku.
Zpáteční cestu jsme opět absolvovali vlaky. Jízda byla plynulá a rychle ubíhala. Na všech tratích jsme jeli moderními elektrickými soupravami. Z Olomouce do Svinova dokonce soupravou „Pendolino“. Někteří jeli tímto vlakem vůbec poprvé. Bylo něco po devatenácté hodině, když jsme se vrátili zpět do Háje ve Slezsku. Přestože jsme zmokli, všem 26 účastníkům se výlet moc líbil. Pokud se chcete kouknout na další fotky, pak klikněte na odkaz na Rajče.
Z. Mustar